Když ti život přináší citróny, udělej limonádu!
5 CEST, JAK UČÍME DĚTI PROAKTIVITĚ
„Když ti
život přináší citróny, udělej limonádu.“ To zní jako výborná rada, ale není pro
každého. Někteří lidé, i když neradi, přijmou nakonec nevlídnou realitu, kterou
by v mnoha případech šlo zkusit změnit či ovlivnit. Kořeny zacházení
s výzvami tkví nejen v povaze, ale i ve výchově a vzdělání. A jak se
tedy snažíme posilovat proaktivní a tvořivé chování u dětí?
1. V první
řadě se snažíme zachytit negativní vnímání sebe sama
Kupříkladu,
pokud 5ti-letý kluk přisuzuje trable v kamarádství opakovaně jenom sobě a své
neschopnosti najít a udržet si kamarády a věří, že je s ním něco v
nepořádku, proč by se měl snažit na tom něco změnit? Když se dítě setká se
zklamáním, je to pro nás také příležitost vidět, jak rozumí svému neúspěchu.
Pokud hledá chyby jen u sebe, snažíme se s ním hledat i nějaká alternativní
vysvětlení, případně možnosti. Osvědčuje se nám přinášet konkrétní příklady, na
kterých můžeme dokázat, že jeho zobecnění o sobě není pravdiví, a že v některých
konkrétních situacích týkajících se kamarádství, se mu dařilo dobře. Pak spolu můžeme
lépe hledat, zda je něco, co by chtěl změnit.
2. Podporujeme děti v těžkých chvílích
Stane-li se
dítěti něco, co jej znejistí, nejdříve se ptáme, kde přesně vidí problém. Ptáme
se také, jestli ho napadá, jak by si mohl v této situaci pomoci, nebo jak ji
vyřešit. Žádáme ho, ať řekne všechno, co ho napadá. Pokud to nejde, zkoušíme mu
navrhovat a občas z toho uděláme společnou hru. Ukazujeme dětem, že věříme,
že může zkusit situaci změnit a něco pro sebe udělat, ale býváme opatrní a
neslibujeme dokonalý výsledek - ten může být skutečně nejistý. Některé z pokusů
řešit danou situaci, budou úspěšné a jiné ne. Ale děti se naučí dvě věci: že mohou
zkusit změnit podmínky, které jim nevyhovují, a že pokud jedna metoda
nefunguje, může vyzkoušet jinou. Také se bude učit, že je to lepší pocit, než
se situaci odevzdat. Například může ostatní zkusit přimět ke hře, kterou
vymyslelo.
3. Stanovujeme společně cíl a podporujeme děti v tom, aby jej dosáhly
Jednou
z možností, jak naučit děti, že mohou pozitivně ovlivňovat svět kolem sebe,
je pomoci jim stanovit si určité malé cíle a na nich pak pracovat. Snažíme se
inspirovat děti, aby si stanovily něco konkrétního a reálného, co by chtěly
dokázat (v předškolním věku to mohou být malé věci, jako nakreslit dinosaura
nebo vytvořit si masku). Pomáháme jim stanovit kroky, které by je k tomuto
cíli mohly dovést. Pokud se jim podaří tohoto kroku dosáhnout, nalepíme spolu
třeba nálepku na speciální tabuli, kterou máme tento účel. To je totiž geniální
způsob, jak vizualizovat dítěti jeho úspěch, a to je v tomto věku velice
důležité.
4. Ukazujeme dětem, jak pomáhat druhým
V naší
školce zapojujeme děti do aktivit, které jsou prospěšné také druhým. Ukazujeme
jim, jak potěšit nemocné děti, jak lidé pomáhají jiným lidem a zvířatům.
Společně s dětmi třídíme odpad, recyklujeme a zapojujeme se do
charitativních aktivit. Pomáhání může být velmi činorodé a rozšiřuje obzory.
Často s dětmi mluvíme o tom, jak jejich snaha a přispění pomáhá trochu zlepšit
svět. Nejen proto, že nesobeckost dává zažít pocit činnosti, ale také posiluje
sebevědomí a pocit spojení s vnějším světem.
5. Rozporujeme negativní myšlení
Negativní
myšlení podrývá motivaci a iniciativu. Přináší pocit bezmoci. Pokud se vaše
dítě setkává s novou situací, těší se, nebo se obává a je přesvědčené, že
pro něj bude zklamáním? Všímáme si absolutních výroků dětí jako „vždycky“,
„nikdy“, „všichni“ a „nikdo“. Například, pokud dítě přihlásíte do nové
volnočasové aktivity nebo klubu, může říct: „Já tam nechci, sport mi nikdy
nejde!“ Pokud slyšíme vyjádření jako je toto, oponujeme například: „Někdy to
může být těžké a někdy se ti nemusí chtít, ale budeme si hlavně hrát, ne
soutěžit.“ A dáme si pozor, abychom ocenili snahu a jakýkoli úspěch, hledáme
dobrý pocit, ne výsledek.
Samozřejmě,
že mladší děti potřebují více podpory, ale čím jsou v naší školce déle,
snažíme se je podpořit v tom, aby přinášely vlastní nápady, jak čelit negativnímu
myšlení a hledat možnosti, jak situace zkoumat, spíše, než se jim poddávat.